Queen of Hell – Mother of Demons – Bride of Satan



Hey everyone, welcome to Mythology Explained.  In today’s video, we’re going to discuss Lilith,   the queen of hell, mother of  demons, angel of prosti.tution,   killer of pregnant women and infants, Adam’s first  wife, and seducer of men. We’re going to start off  

By looking at a couple of allusions to her in  the Old Testament. Following that, we’re going   to look at early influences that originated in  Mesopotamia, and finally, we’re going to look at   the tide of information presented in various  works published throughout the Middle Ages. Let’s get into it.

Lilith barely features in scripture: she’s  absent from the Quran and doesn’t appear in   the New Testament; it’s only in the  Old Testament that she’s included,   and even then, her inclusion depends either  on the translation or on the interpretation.

In the Book of Genesis, which is the first book  of the Old Testament that describes the Cosmogony   (the creation of the universe) and the  anthropogony (the origination of humanity),   the creation of women is described  twice, each with different wording,  

Which has led to some interesting theories and  stories that endeavor to reconcile the two. The first instance reads as follows: “So God created man in his own image,   in the image of God created he him;  male and female created he them.”

One interpretation of this passage is that  God created the first man and the first woman   simultaneously, which, by this  reckoning, places it at odds   with the second instance in which the  creation of the first woman is described. Here’s the passage that  describes the second instance:

“And the LORD God caused a deep sleep to fall upon  Adam, and he slept: and he took one of his ribs,   and closed up the flesh instead thereof; and  the rib, which the LORD God had taken from man,  

Made he a woman, and brought her unto the man.  And Adam said, This is now bone of my bones,   and flesh of my flesh: she shall be called  Woman, because she was taken out of man.” To reconcile the two accounts, one version, such  as the one given in the Alphabet of Ben Sira,  

Which we’ll expand on later, explains that  the woman created at the same time as Adam   in the first passage is a different person  than Eve, the woman created from Adam’s rib   in the second passage. Moreover, this version  holds that the woman created in the first passage  

Is actually Lilith, making her Adam’s first wife.   Again, we’ll cover this part of lilith’s  story in greater detail later in the video. The other mention of Lilith in the Old  Testament is given in the Book of Isaiah,   though her inclusion by name depends  on the language and the translation.

In the JPS parallel Hebrew and English version  of the Tanakh, Isaiah 34:14 reads as follows: “And the Wild-cats shall meet with the jackals,  and the satyr shall cry to his fellow; yea,   the night-monster shall repose there,  and shall find her place of rest.”

Night monster is indistinct and ambiguous, but  many other translations, either of the Tanakh or   of the Old Testament, have seen various monsters  and animals substituted in, including: Lilith,   night specter, night creature, night hag,  Lamia (a female monster of Greek origin that  

Preys on children), night bird, and screech  owl. This last is especially interesting   because it parallels a detail of the Queen of the  Night plaque, which is nearly 4,000 years old,   made in ancient Babylon sometime between  1800 – 1750 BCE. It depicts a winged woman  

With talons for feet standing on two lions  flanked by a perched owl on either side.   Who this figure is isn’t known for certain, but  the list of possibilities has been whittled down   to just a few candidates: Ishtar,  goddess of war and sexual love,  

Ereshkigal, ruler of the underworld, or the  demon Lilitu, who became later known as Lilith. And this takes us into the part of the  video that looks at Lilith’s origins. Lilith, a female demon infamous for  preying on infants and pregnant women,  

And for copulating with sleeping men, thereby  birthing a plethora of demons into the world, is   a central figure in Jewish demonology. You could  say that Lilith, as conceptualized in Jewish lore,   is but one expression of an archetype, that of  the demon who targets infants and pregnant women,  

That seems to rear its head across cultures and  millenia, particularly in the near East. If this   is tracked backwards through time, it looks as  though Lilith’s origins can be connected back   to ancient Mesopotamia. She briefly  features in the Epic of Gilgamesh,  

A Sumerian work, and she’s identified with Lilu  and Lilitu, respectively, male and female spirits   of ancient Babylon – both of them notorious for  attacking infants and women in labour. Another   figure who shares this MO is Lamashtu, either  a goddess or demon, who endangered women during  

Childbirth and even abducted infants as they  suckled at their mother’s breast. In appearance,   she was a hideous amalgamation of many animals,  having the head of a lion, the talons of a bird   of prey, the teeth of a donkey, a body covered in  hair, blood-stained hands, and long fingers with  

Long nails. Another variety of demon germane  to Lilith is the Ardat-Lili, which rendered   men impotent as a sort of revenge for itself not  being able to copulate. Sometimes women were also   targeted and rendered infertile. In appearance  it looks like a wolf with a scorpion’s tail.

Much of the best known information surrounding  Lilith comes from the Alphabet of Ben Sira,   a work thought to have been written sometime in  the Geonic period, which lasted from the late   sixth to the mid-eleventh centuries CE. The third  part describes Ben Sira recounting 22 stories to  

Nebuchadnezzar, the king of Babylon. One of these  gives an alternative anthropogeny. Rather than   Eve being created from one of Adam’s ribs, it  describes Lilith, not only as the first woman,   but also as being created from the earth just as  Adam was. Unfortunately, their relationship is  

Characterized by acrimony and incessant fighting,  and ultimately, Lilith refuses to submit to Adam;   so she invokes God’s name and flies  away. Three angels, Senoy, Sansenoy   and Semangelof, are sent after her, and they  eventually catch up with her; but she negotiates  

Her way out of the encounter, promising to be  repelled by any amulets bearing their likeness,   which is why thereafter such amulets were used to  ward her off, safeguarding those she preyed on:   pregnant women and infants. Furthermore, she also  accedes to 100 of her children perishing each day. 

Here’s a quote that describes this: “He also created a woman, from the earth, as He   had created Adam himself, and called her Lilith.  Adam and Lilith immediately began to fight.   She said, ‘I will not lie below,’ and he said, ‘I  will not lie beneath you, but only on top. For you  

Are fit only to be in the bottom position, while  I am to be the superior one.’ Lilith responded,   ‘We are equal to each other inasmuch as  we were both created from the earth.’   But they would not listen to one another.  When Lilith saw this, she pronounced the  

Ineffable Name and flew away into the air…. The angels left God and pursued Lilith, whom   they overtook in the midst of the sea… They told  her God’s word, but she did not wish to return.   The angels said, ‘We shall drown you in the sea.’ “‘Leave me!’ she said. ‘I was created only to  

Cause sickness to infants. If the infant is male,  I have dominion over him for eight days after   his birth, and if female, for twenty days.’ “When the angels heard Lilith’s words, they   insisted she go back. But she swore to them by  the name of the living and eternal God: ‘Whenever  

I see you or your names or your forms in an  amulet, I will have no power over that infant.’”  In one account, after the fall of man, which  resulted in the expulsion of Adam and Eve from the  

Garden of Eden, the first man and the first woman  became separated for 130 years. During that time,   Lilith returned to Adam and copulated with him in  his sleep; supposedly the son that resulted from   their coupling turned into a frog. Another  account, the one given by Rabbi Eliezer in  

The Book of Adam and Eve, claims that at one time  Lilith was bearing Adam 100 children per day. The   Zohar depicts Lilith as “a hot fiery female who at  first cohabited with man”, who “flew to the cities  

Of the sea coast” when Eve was created. The cabala  portrays her as the demon of Friday, who appears   as a naked woman with a snake’s tail for legs.  Another description maintains the nude upper body,   but gives her a column of fire for legs. And in  Talmudic Lore, Lilith is presented as an immortal  

Demon who will continue to plague mankind until  God eradicates evil from the face of the earth. Eventually, a profusion of early traditions  coalesced, and from them emerged two predominant   activities associated with Lilith: the strangling  of newly born children and the seduction of men.  

Regarding the latter, it was thought that  anytime a man woke up with wet undergarments,   made so by the nightly discharge of seed, it was  indicative of Lilith having paid them a visit   and seducing them in their sleep. And in this she  was thought so prolific that a virtually infinite  

Number of demonic spawn were attributed to her,  said to be her brood – legions upon legions   sired by unwitting men as they slept. Apparently,  people were so wary of her erotic powers   that in some Jewish communities it was commonplace  for sons not to accompany their father’s as their  

Bodies were laid to rest in graveyards, sparing  them the shame of bearing witness to all their   demonic half-blood siblings, those conceived when  Lilith seduced the father. Because of this, In the   Zohar as well as other sources, Lilith is known  by many colourful appellations that denigrate  

For lasciviousness and wantonness. These include:  the black, the wicked, the false, and the harlot.  In Zoharaistic cabal, Lilith, along with  Eisheth Zenunim, Naamah, and Agrat bat Mahlaht,   three angels of prostitution, was one of the  consorts of Samael, a figure with many identities,  

Not all of them evil, depending on the version;  among them were: the great serpent with 12 wings,   a prince of hell, and another name for Satan,  especially in Jewish lore. As conceptualised in   Kabbalism, Lilith was given preeminence, becoming  the principal and permanent partner of Samael –  

Basically, in effect, crowned queen of hell. And that’s it for this video! If you enjoy the   content please LIKE the video  and SUBSCRIBE to the channel As always, leave your video suggestions down below

#Queen #Hell #Mother #Demons #Bride #Satan

What Does Hell Look Like?



Když vidím slovo “peklo”, jaké obrazy to ve mě vyvolává? Nejčastější odpovědi asi budou oheň, kostlivce, zlý duchové, červená barva. A možná přijde i na mysl sám Satan. Když se vyobrazuje peklo, je to vždy s těmito prvkami, které popisují místo. Ale proč? Jak jsme se k tomu bodu dopracovali?

Je potřeba se vrátit k základní myšlence pekla. Koncepce pekla nebo nějakého podsvětí existoval ve většině náboženství a mytologií nejrůznějších kultur. Ale já se chci zaměřit na peklo z pohledu židovství a křesťanství. Kolem 8 století pr. Kr. Bible Židů neboli Starý zákon odkazoval na posmrtný život jako Šeol.

V překladu to znamená hrob nebo místo smrti Šeol byl popisován jako bezútěšná temná jáma kde mrtví setrvávali ve stavu tiché existence, Očekávali vzkříšení těla, kdy spravedliví budou bydlet v Boží přítomnosti a zlí budou prožívat muka I nejhlubší podsvětí je kvůli tobě rozrušeno, čeká na tvůj příchod, probudilo kvůli tobě přízraky všech vojevůdců země.

Všechny krále pronárodů přimělo vstát ze svých trůnů. Ti všichni se ozvou a řeknou tobě: „Také jsi jako my pozbyl síly? Už jsi nám podoben! Do podsvětí byla svržena tvá pýcha, hlučný zvuk tvých harf. Máš ustláno na hnilobě, přikrývku máš z červů.“ Teď jsi svržen do podsvětí, do nejhlubší jámy!

V 1 století po Kr. se v novém Zákoně popisuje Ježíš peklo jako věčný oheň “Ghenna”. “Ghenna” je existující údolí nacházející se za hradbami Jeruzaléma Králové toto údolí používali k obětování dětí. Později se stalo skládka, kde oheň neustále plál. Ježíš použil tuto známou prokletou lokalitu jako názorný obraz posledního soudu zlých

Kde bude pláč a skřípání zubů. Ghenna je konečným místem, kde tělo a duše jsou sjednoceni, aby zde na věky byli odděleny od Boha. Svádí-li tě k hříchu tvá ruka, utni ji; lépe je pro tebe, vejdeš-li do života zmrzačen, než abys šel s oběma rukama do pekla, do ohně neuhasitelného.

V mnoha variantách textu, je slovo peklo lze nahradit slovem Gehenna. V knize Zjevení se píše Moře vydalo své mrtvé, i smrt a její říše vydaly své mrtvé, a všichni byli souzeni podle svých činů. Pak smrt i její říše byly uvrženy do hořícího jezera. To je druhá smrt: hořící jezero.

Právě v těchto biblických textech nalézáme původ našich představ o pekle. Jsou plné děsivých obrazů, ale většina popisů jsou záměrně ponechána v mlze a někdy se přímo protiřečí. Nechci tím diskreditovat Písmo. Vyzývá čtenáře, aby se popral s neznámým. Je nám, řečeno, že peklo je neuhasitelný oheň,

A zároveň je úplnou temnotou, přičemž oheň dává světlo. Jak se to dá zkloubit? Zákony pekla nám nedávají smysl. Oni nemají dávat smysl. Mají být spíše odstrašující, drtit naše duše, než aby poskytli pochopení našim smrtelnému rozumu. Tyto mlhavé obrazy, které nám biblické texty dávají dávají prostor pro interpretaci.

A jsou dva umělci, které zásadně ovlivnili naše představy o peklu Dante Aleghieri a Hieronymus Bosch Bylo to na počátku 14 století, kde italský básník Dante vydal své dílo Božská komedie. Filosofie této epické básně je směs biblických prvků, nauky katolické Církve, mytologie a tradice se středověkými a islámskými kořeny.

Výsledek je báseň v první osobě, která popisuje protagonistu Dante na jeho pomyslné cestě posmrtným životem peklo, očistec a nebe. V první části díla se peklo popisuje jako jako 9 soustředěných kruhů v zemi každá postupně se menšící. A každá představující stupňující se zlo. Hříšníci jsou trestáni dle jejich činů.

Scéna vrcholí ve středu země, kde Satan je drží v otroctví. Předpeklí, chtíč, obžerství, chamtivost, hněv. kacířství, násilí, podvod a zrada John CIardi, americký básník překladatel Danteho díla Božská komedie, říká “Zákon Danteho pekla je zákon symbolické odplaty. Jsou potrestány podle toho, jak hřešili. Například v 8 kruhu kouzelníci ve smyslu věštce

Astrology a další žliprorokové kteří zneužívali své duchovní schopnosti, aby zkoumali budoucnost, mají nyní svých tělech své hlavy přetočené a jsou nuceny chodit pozpátku, a to po celou věčnost. jak jsem nakláněl hlavu ještě více, jsem viděl, že každý úžasně vypadal zkřivený mezi bradou a hrudníkem. jejich tváře se krčily směrem k jejich zadkům

A byli nuceni chodit pozpátku, protože dopředu neviděli. John Ciardi připomíná tedy ti, kteří se snažili proniknout do budoucnosti nevidí ani před sebe. Na zemi se snažili předstihnout čas a proto musí věčně kráčet pozpátku. A protože čarodějnictví je deformací Božího zákona, tak jsou těla čarodějů deformována v pekle. Na přelomu 15 a 16 století

Nizozemský malíř Hiernymus Bosch oživil peklo ve svých nádherných groteskách o pekle. Poprvé v díle Poslední soud. A později v Zahradě pozemských slastí. Tyto obrazy vznikli v době Reformace, kdy laici začali pro sebe interpretovat Slovo Boží a už nespoléhali na Církev jako prostřednici. I Bosch nalezl tuto novou nezávislost a

Opustil biblickou verzi pekla, která představovala ohnivé tresty a zatracení. Místo toho vymyslel podzemní bojiště plné děsivých surrealistických tvorů, které měli zálibu v mučení křehkých hříšníků. Bosch maloval monstra se lví hlavou ovládající meče, ptačí muže neustále zvracející kostky ženy roztrhané psy muže znásilněné démony. Výsledkem je bezútěšný portrét chaosu a utrpení neskutečného rozsahu.

Bosch ztvárňuje peklo tak děsivě, že je horší než naše nejhorší noční můry. Od počátku filmu na konci 19. století peklo bylo populárním tématem. Na jedné straně se jednalo o náboženské filmy, které představovali peklo z duchovního hlediska: filmy představující zničující izolace pekla, nekonečné temnoty, nebo prohra ďábla v Utrpení Kristovo…

Či film z roku 1911 o Dantovo Infernou. Tento film nádherně oživuje noční můru, kterou představuje Dantovo peklo. s strašidelnými obrázky a pomocí barevného tónování zdůrazňující 9 kruhů pekla vedoucí dolů až na dno, kde najdeme Satana, který pojídá Jidáše. Jiné filmy se pojali peklo z hlediska emocí.

V tomto případu se peklo stává místem sebereflexe. V konfrontaci s peklem se protagonisté zamýšlí nad svou morálkou, svými touhami a svou hříšností, za účelem změny života. V dalších filmech je peklo hrozbou, která má přijmout hlavního protagonistu dojít ke smíření a obrácení.

Jsou také filmy, ve kterých se jak hlavní protagonista, tak sám ďábel zdráhají převzít odpovědnost za vedení pekla. V tomto filmu je peklo představováno jako osobní vězení, přesahující jejich největší strachy. Tato komedie podává překvapivý pohled na peklo, jako místo, kde člověk nemůže utéct před představami svých nejhorších nočních můrách.

Peklo z perspektivy emocí se soustředí na vnitřní konflikt. Peklo z fyzické perspektivy se soustřeďuje na vnější konflikt. Bolest, utrpení, mučení, zkáza… Proto se fyzická perspektiva pekla často představuje v horror filmech nebo alespoň v scifi či fantasy filmech s prvky horroru. V těchto filmech, peklo je ohnivou hrozbou; definitivní protivník.

Naši hrdinovou mohou přitom vstupovat do pekla, kde bojují o přežití. Jako v těchto filmech. Nebo se to může týkat pekla, které vstupuje do našeho světa. Hrdinové přitom náhodou narazí na brány pekla jako v těchto filmech nebo se jedná o osobu, která je personifikací pekla v podobě Satana, padlého anděla, démona,

Který opouští peklo, aby pokoušel naše hrdiny. Například v těchto filmech. Peklo bylo vyobrazeno v desítkách filmů, ale nemyslím si, že je lepší interpretace než ve filmu “Jak přicházejí sny”. A to zejména proto, že zahrnuje všechny 3 typy muk: duchovní, duševní a fyzické. Nepřítomnost Boha, trápení kvůli oddělení od milovaných osob

A bizarní formy trestu jako tzv. moře tváří. Film “Jak přicházejí sny” je téměř moderním převyprávěním Danteho “Inferna”. Prožijeme cestou peklem s průvodcem strašlivé pekelné stoky plnými unikátními tresty Peklo je mnohotvárné Místo bolesti, nepochopitelného utrpení Místo, které představuje naše nejhorší strachy a noční můry Místo, které lze různě interpretovat a vnímat.

#Hell

A brief history of the devil – Brian A. Pavlac



Satan, the beast crunching sinners’ bones in his subterranean lair. Lucifer, the fallen angel raging against the established order. Mephistopheles, the trickster striking deals with unsuspecting humans. These three divergent devils are all based on Satan of the Old Testament,

An angelic member of God’s court who torments Job in the Book of Job. But unlike any of these literary devils, the Satan of the Bible was a relatively minor character, with scant information about his deeds or appearance.

So how did he become the ultimate antagonist, with so many different forms? In the New Testament, Satan saw a little more action: tempting Jesus, using demons to possess people, and finally appearing as a giant dragon who is cast into hell. This last image particularly inspired medieval artists and writers,

Who depicted a scaled, shaggy-furred creature with overgrown toenails. In Michael Pacher’s painting of St. Augustine and the Devil, the devil appears as an upright lizard— with a second miniature face glinting on his rear and. The epitome of these monster Satans appeared in Italian poet Dante Alighieri’s “Inferno.”

Encased in the ninth circle of hell, Dante’s Satan is a three-headed, bat-winged behemoth who feasts on sinners. But he’s also an object of pity: powerless as the panicked beating of his wings only encases him further in ice. The poem’s protagonist escapes from hell by clambering over Satan’s body,

And feels both disgust and sympathy for the trapped beast— prompting the reader to consider the pain of doing evil. By the Renaissance, the devil started to assume a more human form. Artists painted him as a man with cloven hooves and curling horns inspired by Pan, the Greek god of the wild.

In his 1667 masterpiece “Paradise Lost,” English poet John Milton depicted the devil as Lucifer, an angel who started a rebellion on the grounds that God is too powerful. Kicked out of heaven, this charismatic rebel becomes Satan, and declares that he’d rather rule in hell than serve in heaven.

Milton’s take inspired numerous depictions of Lucifer as an ambiguous figure, rather than a purely evil one. Milton’s Lucifer later became an iconic character for the Romantics of the 1800s, who saw him as a hero who defied higher power in pursuit of essential truths, with tragic consequences.

Meanwhile, in the German legend of Doctor Faust, which dates to the 16th century, we get a look at what happens when the devil comes to Earth. Faust, a dissatisfied scholar, pledges his soul to the devil in exchange for bottomless pleasure. With the help of the devil’s messenger Mephistopheles,

Faust quickly seizes women, power, and money— only to fall into the eternal fires of hell. Later versions of the story show Mephistopheles in different lights. In Christopher Marlowe’s account, a cynical Doctor Faustus is happy to strike a deal with Mephistopheles. In Johann Wolfgang van Goethe’s version,

Mephistopheles tricks Faust into a grisly deal. Today, a Faustian bargain refers to a trade that sacrifices integrity for short-term gains. In stagings of Goethe’s play, Mephistopheles appeared in red tights and cape. This version of the devil was often played as a charming trickster— one that eventually paraded through comic books,

Advertising, and film in his red suit. These three takes on the devil are just the tip of the iceberg: the devil continues to stalk the public imagination to this day, tempting artists of all kinds to render him according to new and fantastical visions.

#history #devil #Brian #Pavlac