Když vidím slovo “peklo”, jaké obrazy to ve mě vyvolává? Nejčastější odpovědi asi budou oheň, kostlivce, zlý duchové, červená barva. A možná přijde i na mysl sám Satan. Když se vyobrazuje peklo, je to vždy s těmito prvkami, které popisují místo. Ale proč? Jak jsme se k tomu bodu dopracovali?
Je potřeba se vrátit k základní myšlence pekla. Koncepce pekla nebo nějakého podsvětí existoval ve většině náboženství a mytologií nejrůznějších kultur. Ale já se chci zaměřit na peklo z pohledu židovství a křesťanství. Kolem 8 století pr. Kr. Bible Židů neboli Starý zákon odkazoval na posmrtný život jako Šeol.
V překladu to znamená hrob nebo místo smrti Šeol byl popisován jako bezútěšná temná jáma kde mrtví setrvávali ve stavu tiché existence, Očekávali vzkříšení těla, kdy spravedliví budou bydlet v Boží přítomnosti a zlí budou prožívat muka I nejhlubší podsvětí je kvůli tobě rozrušeno, čeká na tvůj příchod, probudilo kvůli tobě přízraky všech vojevůdců země.
Všechny krále pronárodů přimělo vstát ze svých trůnů. Ti všichni se ozvou a řeknou tobě: „Také jsi jako my pozbyl síly? Už jsi nám podoben! Do podsvětí byla svržena tvá pýcha, hlučný zvuk tvých harf. Máš ustláno na hnilobě, přikrývku máš z červů.“ Teď jsi svržen do podsvětí, do nejhlubší jámy!
V 1 století po Kr. se v novém Zákoně popisuje Ježíš peklo jako věčný oheň “Ghenna”. “Ghenna” je existující údolí nacházející se za hradbami Jeruzaléma Králové toto údolí používali k obětování dětí. Později se stalo skládka, kde oheň neustále plál. Ježíš použil tuto známou prokletou lokalitu jako názorný obraz posledního soudu zlých
Kde bude pláč a skřípání zubů. Ghenna je konečným místem, kde tělo a duše jsou sjednoceni, aby zde na věky byli odděleny od Boha. Svádí-li tě k hříchu tvá ruka, utni ji; lépe je pro tebe, vejdeš-li do života zmrzačen, než abys šel s oběma rukama do pekla, do ohně neuhasitelného.
V mnoha variantách textu, je slovo peklo lze nahradit slovem Gehenna. V knize Zjevení se píše Moře vydalo své mrtvé, i smrt a její říše vydaly své mrtvé, a všichni byli souzeni podle svých činů. Pak smrt i její říše byly uvrženy do hořícího jezera. To je druhá smrt: hořící jezero.
Právě v těchto biblických textech nalézáme původ našich představ o pekle. Jsou plné děsivých obrazů, ale většina popisů jsou záměrně ponechána v mlze a někdy se přímo protiřečí. Nechci tím diskreditovat Písmo. Vyzývá čtenáře, aby se popral s neznámým. Je nám, řečeno, že peklo je neuhasitelný oheň,
A zároveň je úplnou temnotou, přičemž oheň dává světlo. Jak se to dá zkloubit? Zákony pekla nám nedávají smysl. Oni nemají dávat smysl. Mají být spíše odstrašující, drtit naše duše, než aby poskytli pochopení našim smrtelnému rozumu. Tyto mlhavé obrazy, které nám biblické texty dávají dávají prostor pro interpretaci.
A jsou dva umělci, které zásadně ovlivnili naše představy o peklu Dante Aleghieri a Hieronymus Bosch Bylo to na počátku 14 století, kde italský básník Dante vydal své dílo Božská komedie. Filosofie této epické básně je směs biblických prvků, nauky katolické Církve, mytologie a tradice se středověkými a islámskými kořeny.
Výsledek je báseň v první osobě, která popisuje protagonistu Dante na jeho pomyslné cestě posmrtným životem peklo, očistec a nebe. V první části díla se peklo popisuje jako jako 9 soustředěných kruhů v zemi každá postupně se menšící. A každá představující stupňující se zlo. Hříšníci jsou trestáni dle jejich činů.
Scéna vrcholí ve středu země, kde Satan je drží v otroctví. Předpeklí, chtíč, obžerství, chamtivost, hněv. kacířství, násilí, podvod a zrada John CIardi, americký básník překladatel Danteho díla Božská komedie, říká “Zákon Danteho pekla je zákon symbolické odplaty. Jsou potrestány podle toho, jak hřešili. Například v 8 kruhu kouzelníci ve smyslu věštce
Astrology a další žliprorokové kteří zneužívali své duchovní schopnosti, aby zkoumali budoucnost, mají nyní svých tělech své hlavy přetočené a jsou nuceny chodit pozpátku, a to po celou věčnost. jak jsem nakláněl hlavu ještě více, jsem viděl, že každý úžasně vypadal zkřivený mezi bradou a hrudníkem. jejich tváře se krčily směrem k jejich zadkům
A byli nuceni chodit pozpátku, protože dopředu neviděli. John Ciardi připomíná tedy ti, kteří se snažili proniknout do budoucnosti nevidí ani před sebe. Na zemi se snažili předstihnout čas a proto musí věčně kráčet pozpátku. A protože čarodějnictví je deformací Božího zákona, tak jsou těla čarodějů deformována v pekle. Na přelomu 15 a 16 století
Nizozemský malíř Hiernymus Bosch oživil peklo ve svých nádherných groteskách o pekle. Poprvé v díle Poslední soud. A později v Zahradě pozemských slastí. Tyto obrazy vznikli v době Reformace, kdy laici začali pro sebe interpretovat Slovo Boží a už nespoléhali na Církev jako prostřednici. I Bosch nalezl tuto novou nezávislost a
Opustil biblickou verzi pekla, která představovala ohnivé tresty a zatracení. Místo toho vymyslel podzemní bojiště plné děsivých surrealistických tvorů, které měli zálibu v mučení křehkých hříšníků. Bosch maloval monstra se lví hlavou ovládající meče, ptačí muže neustále zvracející kostky ženy roztrhané psy muže znásilněné démony. Výsledkem je bezútěšný portrét chaosu a utrpení neskutečného rozsahu.
Bosch ztvárňuje peklo tak děsivě, že je horší než naše nejhorší noční můry. Od počátku filmu na konci 19. století peklo bylo populárním tématem. Na jedné straně se jednalo o náboženské filmy, které představovali peklo z duchovního hlediska: filmy představující zničující izolace pekla, nekonečné temnoty, nebo prohra ďábla v Utrpení Kristovo…
Či film z roku 1911 o Dantovo Infernou. Tento film nádherně oživuje noční můru, kterou představuje Dantovo peklo. s strašidelnými obrázky a pomocí barevného tónování zdůrazňující 9 kruhů pekla vedoucí dolů až na dno, kde najdeme Satana, který pojídá Jidáše. Jiné filmy se pojali peklo z hlediska emocí.
V tomto případu se peklo stává místem sebereflexe. V konfrontaci s peklem se protagonisté zamýšlí nad svou morálkou, svými touhami a svou hříšností, za účelem změny života. V dalších filmech je peklo hrozbou, která má přijmout hlavního protagonistu dojít ke smíření a obrácení.
Jsou také filmy, ve kterých se jak hlavní protagonista, tak sám ďábel zdráhají převzít odpovědnost za vedení pekla. V tomto filmu je peklo představováno jako osobní vězení, přesahující jejich největší strachy. Tato komedie podává překvapivý pohled na peklo, jako místo, kde člověk nemůže utéct před představami svých nejhorších nočních můrách.
Peklo z perspektivy emocí se soustředí na vnitřní konflikt. Peklo z fyzické perspektivy se soustřeďuje na vnější konflikt. Bolest, utrpení, mučení, zkáza… Proto se fyzická perspektiva pekla často představuje v horror filmech nebo alespoň v scifi či fantasy filmech s prvky horroru. V těchto filmech, peklo je ohnivou hrozbou; definitivní protivník.
Naši hrdinovou mohou přitom vstupovat do pekla, kde bojují o přežití. Jako v těchto filmech. Nebo se to může týkat pekla, které vstupuje do našeho světa. Hrdinové přitom náhodou narazí na brány pekla jako v těchto filmech nebo se jedná o osobu, která je personifikací pekla v podobě Satana, padlého anděla, démona,
Který opouští peklo, aby pokoušel naše hrdiny. Například v těchto filmech. Peklo bylo vyobrazeno v desítkách filmů, ale nemyslím si, že je lepší interpretace než ve filmu “Jak přicházejí sny”. A to zejména proto, že zahrnuje všechny 3 typy muk: duchovní, duševní a fyzické. Nepřítomnost Boha, trápení kvůli oddělení od milovaných osob
A bizarní formy trestu jako tzv. moře tváří. Film “Jak přicházejí sny” je téměř moderním převyprávěním Danteho “Inferna”. Prožijeme cestou peklem s průvodcem strašlivé pekelné stoky plnými unikátními tresty Peklo je mnohotvárné Místo bolesti, nepochopitelného utrpení Místo, které představuje naše nejhorší strachy a noční můry Místo, které lze různě interpretovat a vnímat.
#Hell
No comment yet, add your voice below!